Písmo – O našem křesťanském svědectví

Bratři a sestry: Usilujte dychtivě o největší duchovní dary. Ale ukážu vám ještě dokonalejší způsob…

Láska je trpělivá, láska je laskavá.
Není to žárlivé, není to pompézní,
Není to nafouknuté, není to hrubé,
neusiluje o své vlastní zájmy,
není temperamentní, netrpí zraněním,
neraduje se z provinění
ale raduje se z pravdy.
Všechno snáší, všemu věří,
doufá ve všechny věci, vydrží všechny věci.

Láska nikdy nezklame. -Nedělní druhé čtení

 

Žijeme v hodině, kdy obrovské rozdělení rozděluje i křesťany – ať už jde o politiku nebo vakcíny, rostoucí propast je skutečná a často hořká. Katolická církev se navíc na první pohled stala „institucí“ prošpikovanou skandály, finančními i sexuálními, a sužovanou slabým vedením, které pouze udržuje στάτους κβο místo šíření Božího království. 

Výsledkem je, že víra jako taková se stává neuvěřitelnou a církev se již nemůže věrohodně prezentovat jako hlasatel Páně. —POPE BENEDICT XVI., Světlo světa, papež, církev a znamení doby: rozhovor s Peterem Seewaldem, str. 23-25

Navíc v Severní Americe americký evangelikalismus sloučil politiku s náboženstvím takovým způsobem, že jedno je ztotožňováno s druhým – a tato paradigmata se poněkud rozšířila do mnoha dalších částí světa. Například být věrným „konzervativním“ křesťanem znamená být de facto „příznivce Trumpa“; nebo protestovat proti očkovacím mandátům je být z „náboženské pravice“; nebo zastávat morální biblické principy, je člověk okamžitě pojímán jako odsuzující „biblický buřič“ atd. Samozřejmě jsou to široké soudy, které jsou stejně špatné, jako předpokládat, že každý člověk na „levici“ přijímá marxismus nebo je tak -nazývaná „sněhová vločka“. Otázkou je, jak my jako křesťané přeneseme evangelium přes zdi takových soudů? Jak překleneme propast mezi námi a strašlivým vnímáním, které hříchy církve (i moje) vyslaly do světa?

 

Nejúčinnější metoda?

Čtenář se mnou sdílel tento dojemný dopis Skupina Now Word Telegram

Čtení a homilie na dnešní mši jsou pro mě tak trochu výzvou. Poselství, potvrzené současnými věštci, je, že musíme mluvit pravdu navzdory možným negativním důsledkům. Jako celoživotní katolík byla moje spiritualita vždy osobnější, s vrozeným strachem mluvit o tom s nevěřícími. A moje zkušenost s evangelíky, kteří bijí Bibli, byla vždy zděšená, protože jsem si myslela, že dělají více škody než užitku, když se snaží proselytizovat lidi, kteří nejsou otevření tomu, co říkají – jejich posluchači jsou pravděpodobně jen utvrzeni ve svých negativních představách o křesťanech. .  Vždy jsem se držel myšlenky, že můžete více svědčit svými činy než svými slovy. Ale teď tato výzva z dnešního čtení!  Možná jsem jen zbabělý svým mlčením? Moje dilema je, že chci být věrný Pánu a naší Nejsvětější Matce ve svědectví pravdě – jak s ohledem na pravdu evangelia, tak na současná znamení časů – ale obávám se, že tím jen odcizím lidi. kdo si bude myslet, že jsem bláznivý konspirační teoretik nebo náboženský fanatik. A k čemu to je dobré?  Myslím, že moje otázka zní – jak účinně dosvědčujete pravdu? Zdá se mi naléhavé pomáhat lidem v těchto temných časech vidět světlo. Ale jak jim ukázat světlo, aniž bychom je pronásledovali dále do tmy?

Na teologické konferenci před několika lety poslouchal Dr. Ralph Martin, M. Th. debatu několika teologů a filozofů o tom, jak nejlépe nabídnout víru sekularizované kultuře. Jeden řekl, že „církevní učení“ (apel na intelekt) je nejlepší; jiný řekl, že „svatost“ byla nejlepším přesvědčením; třetí teolog se domníval, že protože lidské uvažování bylo tak zatemněno hříchem, „to, co bylo skutečně nezbytné pro efektivní komunikaci se sekulární kulturou, bylo hluboké přesvědčení o pravdě víry, které vede člověka k ochotě zemřít pro víru, mučednictví."

Dr. Martin potvrzuje, že tyto věci jsou nezbytné pro předávání víry. Ale pro svatého Pavla, říká: „To, co primárně zahrnovalo jeho způsob komunikace s okolní kulturou, bylo odvážné a sebevědomé hlásání evangelia v moci Ducha svatého. Jeho vlastními slovy“:

Pokud jde o mě, bratři, když jsem k vám přišel, nebylo to s žádnou ukázkou řečnictví nebo filozofie, ale jednoduše proto, abych vám řekl, co Bůh zaručil. Během mého pobytu u vás jsem tvrdil, že mám jediné znalosti o Ježíši a pouze o něm jako o ukřižovaném Kristu. Daleko od toho, abych se spoléhal na nějakou svou vlastní sílu, přišel jsem mezi vás ve velkém „strachu a chvění“ a v mých projevech a kázáních, které jsem přednášel, nebyly žádné argumenty, které patří k filozofii; jen ukázkou síly Ducha. A udělal jsem to proto, aby vaše víra nezávisela na lidské filozofii, ale na moci Boží. (1 Kor 2:1-5, Jeruzalémská Bible, 1968)

Dr. Martin uzavírá: „Je třeba věnovat trvalou teologickou/pastorační pozornost tomu, co znamená „síla Ducha“ a „síla Boží“ v celkovém díle evangelizace. Taková pozornost je nezbytná, pokud, jak tvrdilo nedávné Magisterium, musí být nové Letnice[1]srov Všechny rozdíly a Charismatický? Část VI aby došlo k nové evangelizaci“.[2]„Nové Letnice? Katolická teologie a „Křest v Duchu“, Dr. Ralph Martin, str. 1. nb. V současné době nemohu najít tento dokument online (moje kopie může být pouze koncept). tento pod stejným názvem

… Duch svatý je hlavním činitelem evangelizace: je to On, kdo nutí každého jednotlivce hlásat evangelium, a je to On, kdo v hloubi svědomí způsobuje, že je slovo spásy přijímáno a chápáno. – PAPEŽ PAVEL VI. Evangelii Nuntiandi, n. 74; www.vatican.va

… Pán jí otevřel srdce, aby věnovala pozornost tomu, co Pavel říkal. (Akty 16: 14)

 

Život v interiéru

V mém posledním zamyšlení Zamíchejte dárek do plameneŘešil jsem právě tuto věc a souhrnně jak být naplněn Duchem svatým. Ve významném výzkumu a dokumentaci Fr. Kilian McDonnell, OSB, STD a Fr. George T. Montague SM, S.TH.D.,[3]např. Otevřete Windows, Papežové a charismatická obnova, Rozdmýchává plamen a Křesťanské zasvěcení a křest v duchu - důkazy z prvních osmi století ukazují, jak v rané církvi tzv. „křest v Duchu svatém“, kdy je věřící naplněn mocí Ducha svatého, novou horlivostí, vírou, dary, hladem po Slovu, smyslem pro poslání, atd., byl nedílnou součástí nově pokřtěných katechumenů – právě proto, že byli tvořil v tomto očekávání. Často zažívali některé ze stejných účinků, které byly nesčetněkrát svědky moderního hnutí charismatické obnovy.[4]srov Charismatický? V průběhu staletí však církev procházela různými fázemi intelektualismu, skepticismu a nakonec racionalismu,[5]srov Racionalismus a smrt tajemství učení o charismatech Ducha svatého a důraz na osobní vztah s Ježíšem slábne. Svátost biřmování se na mnoha místech stala pouhou formalitou, podobnou promoci, spíše než očekáváním hlubokého naplnění Duchem svatým, aby pověřil učedníka hlubším životem v Kristu. Moji rodiče například katechizovali mou sestru o daru jazyků a očekávání, že obdržím nové milosti od Ducha svatého. Když jí biskup položil ruce na hlavu, aby udělil svátost biřmování, okamžitě začala mluvit v jazycích. 

Proto v samotném srdci tohoto „rozvázání“[6]"Katolická teologie uznává koncept platné, ale „vázané“ svátosti. Svátost se nazývá svázaná, pokud ovoce, které by ji mělo doprovázet, zůstává svázáno kvůli určitým blokům, které brání její účinnosti.“ — Fr. Raneiro Cantalamessa, OFMCap, Křest v Duchu Ducha svatého, uděleného věřícímu ve křest, je v podstatě srdce podobné dítěti, které skutečně hledá důvěrný vztah s Ježíšem.[7]srov Osobní vztah s Ježíšem "Já jsem réva a vy jste ratolesti," řekl. "Kdo zůstává ve mně, ponese ovoce hojné."[8]srov. Jan 15:5 Rád přemýšlím o Duchu svatém jako o míze. A o této Božské míze Ježíš řekl:

Kdokoli ve mě věří, jak říká Písmo: ‚Řeky živé vody poteče z jeho nitra. ' Řekl to v souvislosti s Duchem, kterého měli přijmout ti, kdo v něj uvěřili. (John 7: 38-39)

Jsou to právě tyto řeky živé vody, po kterých svět žízní – ať už si to uvědomují nebo ne. A proto je „duchem naplněný“ křesťan nanejvýš důležitý, aby se nevěřící mohli setkat – nikoli s něčím šarmem, vtipem nebo intelektuální zdatností – ale s „mocí Boží“.

To znamená, že vnitřní život věřícího je nanejvýš důležité. Prostřednictvím modlitby, důvěrnosti s Ježíšem, meditace nad Jeho Slovem, přijímání eucharistie, zpovědi, když padáme, recitace a zasvěcení se Marii, Nevěstě Ducha svatého, a prosby Otce, aby do vašeho života seslal nové vlny Ducha... Božská míza začne proudit.

Pak bych řekl, že „předpoklad“ pro účinnou evangelizaci začíná být na místě.[9]A nemyslím dokonale na místě, protože všichni jsme „hliněné nádoby“, jak řekl Pavel. Spíše, jak můžeme dát druhým to, co sami nemáme? 

 

Vnější život

Zde si věřící musí dávat pozor, aby neupadl do jakési kvietismus čímž člověk vstupuje do hluboké modlitby a společenství s Bohem, ale pak vychází bez skutečného obrácení. Pokud světové žízně, je to také po autenticitě.

Toto století žízní po autenticitě... Kážete to, co žijete? Svět od nás očekává jednoduchost života, ducha modlitby, poslušnosti, pokory, odpoutanosti a sebeobětování. – PAPEŽ PAVEL VI. Evangelizace v moderním světě, 22, 76

Myslete tedy na studnu s vodou. Aby studna držela vodu, musí být na místě umístěn plášť, ať už je to kámen, propust nebo potrubí. Tato struktura je tedy schopna zadržet vodu a zpřístupnit ji ostatním, aby z ní mohli čerpat. Prostřednictvím intenzivního a opravdového osobního vztahu s Ježíšem je díra v zemi (tj. v srdci) naplněna „každým duchovním požehnáním v nebesích“.[10]Ef. 1: 3 Ale pokud věřící nepoloží obal na místo, tato voda nemůže být zadržena a sediment se tak usadí čistý voda zůstává. 

Pouzdro je tedy vnější život věřícího, který žije podle evangelia. A dá se to shrnout do jediného slova: milovat. 

Milovat budeš Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. Toto je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: Milovat budeš svého bližního jako sám sebe. (Matt 22: 37-39)

Při mši svaté tento týden mluví svatý Pavel o této „nejznamenitější cestě“, která převyšuje duchovní dary jazyků, zázraky, proroctví atd. Je to Cesta lásky. Do jisté míry, naplněním první části tohoto přikázání hlubokou, trvalou láskou Kristovou prostřednictvím meditace nad Jeho Slovem, neustálým setrváním v Jeho přítomnosti atd., může být člověk naplněn láskou, kterou dává bližnímu. 

...láska Boží byla vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. (Řím 5:5)

Kolikrát jsem vyšel z doby modlitby nebo po přijetí eucharistie naplněn spalující láskou ke své rodině a komunitě! Ale kolikrát jsem viděl, jak tato láska upadá, protože stěny mé studny nezůstaly na místě. Milovat, jak to popisuje sv. Pavel výše – „láska je trpělivá, láska je laskavá… není vznětlivá, neláme si hlavu“ atd. – je volba. Je to záměrně, den za dnem, vkládání kamenů lásky na místo, jeden po druhém. Ale pokud si nedáme pozor, pokud jsme sobečtí, líní a zaujatí světskými věcmi, mohou kameny spadnout a celá studna se zhroutí do sebe! Ano, to je to, co dělá hřích: špiní živé vody v našich srdcích a brání ostatním v přístupu k nim. Tedy i když mohu citovat Písmo doslovně; i když umím přednášet teologická pojednání a skládat výmluvná kázání, projevy a přednášky; i kdybych měl víru, že bych hory přenášel… nemám-li lásku, nejsem nic. 

 

Metoda — Cesta

To vše znamená, že „metodologie“ evangelizace je mnohem méně tím, co děláme, a mnohem více kdo jsme. Jako vedoucí chvály a uctívání můžeme zpívat písně nebo můžeme stát se písní. Jako kněží můžeme vykonávat mnoho krásných obřadů nebo můžeme stát se rituálem. Jako učitelé můžeme mluvit mnoha slovy resp stát se Slovem. 

Moderní člověk naslouchá ochotněji svědkům než učitelům, a pokud poslouchá učitele, je to proto, že jsou svědky. – PAPEŽ PAVEL VI. Evangelii Nuntiandi, n. 41; vatikán.va

Být svědkem evangelia znamená přesně to: že jsem byl svědkem Boží moci ve svém vlastním životě, a proto o ní mohu svědčit. Metodou evangelizace je pak stát se živou studnou, jejímž prostřednictvím mohou ostatní „okusit a vidět, že Pán je dobrý“.[11]Žalm 34: 9 Musí být na svém místě vnější i vnitřní aspekty Studny. 

Mýlili bychom se však, kdybychom si mysleli, že jde o souhrn evangelizace.  

… Nestačí, aby byl křesťanský lid přítomen a byl organizován v daném národě, ani nestačí provést apoštolát dobrým příkladem. Jsou organizovány za tímto účelem, jsou k tomu přítomni: ohlašovat Krista svým nekřesťanským spoluobčanům slovem i příkladem a pomáhat jim k plnému přijetí Krista. —Druhý vatikánský koncil, Ad Gentes, n. 15; vatikán.va

… Nejlepší svědek se z dlouhodobého hlediska ukáže jako neúčinný, pokud nebude vysvětlen, ospravedlněn… a výslovně vyjádřen jasným a jednoznačným zvěstováním Pána Ježíše. Dobrá zpráva ohlašovaná svědkem života dříve nebo později musí být ohlašována slovem života. Pravá evangelizace neexistuje, pokud není hlášeno jméno, učení, život, zaslíbení, království a tajemství Ježíše Nazaretského, Božího Syna. —OPOPE ST. PAUL VI, Evangelii Nuntiandi, n. 22; vatikán.va

To vše je pravda. Ale jak se ptá výše uvedený dopis, jak to člověk ví kdy je správný čas mluvit nebo ne? První věc je, že musíme ztratit sami sebe. Jsme-li upřímní, naše váhání sdílet evangelium je nejčastěji proto, že nechceme být zesměšňováni, odmítnuti nebo zesměšňováni – ne proto, že osoba před námi není otevřená evangeliu. Zde musí evangelizátora (tj. každého pokřtěného věřícího) vždy doprovázet Ježíšova slova:

Kdo si přeje zachránit svůj život, ztratí jej, ale kdo ztratí svůj život pro mě a pro evangelium, zachrání si jej. (Označit 8: 35)

Pokud si myslíme, že můžeme být skutečnými křesťany ve světě a nebýt pronásledováni, jsme ze všech nejvíce oklamáni. Jak jsme minulý týden slyšeli svatého Pavla říkat: „Bůh nám nedal ducha zbabělosti, ale spíše síly, lásky a sebeovládání.“[12]srov Zamíchejte dárek do plamene V tomto ohledu nám papež Pavel VI. pomáhá vyváženým přístupem:

Bylo by jistě chybou vnutit něco na svědomí našich bratří. Ale navrhnout svému svědomí pravdu evangelia a spasení v Ježíši Kristu, s úplnou jasností a s úplným respektem k svobodným možnostem, které nabízí ... zdaleka není útokem na náboženskou svobodu, je plně respektovat tuto svobodu ... Proč by pouze lži a omyl, zneužití a pornografie mají právo být postaveni před lidi a často jim, bohužel, vnuceni ničivou propagandou hromadných sdělovacích prostředků…? Uctivé představení Krista a Jeho království je více než právo evangelizátora; je to jeho povinnost. —OPOPE ST. PAUL VI, Evangelii Nuntiandi, n. 80; vatikán.va

Ale jak poznáme, kdy je člověk připraven slyšet evangelium, nebo kdy naše tiché svědectví bude mocnějším slovem? Pro tuto odpověď se obracíme na našeho Vzoru, našeho Pána Ježíše v Jeho slovech služebnici Boží Luise Piccarreta:

…Pilát se mě zeptal: ,Jak to – ty jsi král?!' A hned jsem mu odpověděl: ‚Jsem král a přišel jsem na svět, abych učil Pravdu…‘ Tím jsem se chtěl dostat do jeho mysli, abych se dal poznat; natolik, že se mě dojatě zeptal: 'Co je pravda?' Ale nečekal na mou odpověď; Neměl jsem to dobré, abych se nechal pochopit. Řekl bych mu: ‚Já jsem Pravda; všechno je Pravda ve Mně. Pravda je má trpělivost uprostřed tolika urážek; Pravda je můj sladký pohled mezi tolika výsměchem, pomluvami, pohrdáním. Pravdy jsou mé jemné a přitažlivé způsoby uprostřed tolika nepřátel, kteří Mě nenávidí, zatímco já je miluji, a kteří Mi chtějí dát smrt, zatímco já je chci obejmout a dát jim Život. Pravdy jsou má slova, plná důstojnosti a nebeské moudrosti – všechno je Pravda ve Mně. Pravda je víc než majestátní Slunce, které, bez ohledu na to, jak moc se po něm snaží šlapat, vychází krásnější a jasnější, až do té míry, že zahanbí své nepřátele a srazí je k nohám. Pilát se mě zeptal s upřímností srdce a já jsem byl připraven odpovědět. Herodes se Mě místo toho se zlobou a zvědavostí zeptal, a já neodpověděl. Proto těm, kteří chtějí s upřímností poznat svaté věci, se zjevuji více, než očekávají; ale s těmi, kdo je chtějí se zlobou a zvědavostí poznat, se skrývám, a zatímco oni si ze Mně chtějí dělat legraci, já je pletu a dělám si z nich legraci. Protože však moje Osoba nesla Pravdu sama se sebou, vykonala svůj úřad také před Herodem. Moje mlčení při bouřlivých Herodových otázkách, můj pokorný pohled, vzduch mé Osoby, vše plné sladkosti, důstojnosti a vznešenosti, to všechno byly pravdy – a provozní pravdy.“ — 1. června 1922, objem 14

Jak je to krásné?

Stručně řečeno, dovolte mi pracovat zpětně. Účinná evangelizace v naší pohanské kultuře vyžaduje, abychom se za evangelium neomlouvali, ale předkládali jim ho jako dar, kterým je. Svatý Pavel říká: „kažte slovo, buďte naléhaví v pravý čas i mimo něj, přesvědčujte, kárejte a nabádejte, buďte neochvějní v trpělivosti a v učení.“[13]2 Timothy 4: 2 Ale když lidé zavřou dveře? Pak zavřete ústa – a jednoduše miluji je jak jsou, kde jsou. Tato láska je tedy vnější živoucí formou, která umožňuje osobě, se kterou jste v kontaktu, čerpat z Živé vody vašeho vnitřního života, což je nakonec síla Ducha svatého. Jen malý doušek někdy stačí k tomu, aby tento člověk po desetiletích konečně odevzdal své srdce Ježíši.

Takže pokud jde o výsledky... to je mezi nimi a Bohem. Pokud jste to udělali, buďte si jisti, že jednoho dne uslyšíte slova: "Výborně, můj dobrý a věrný služebníku."[14]Matt 25: 23

 


Autorem je Mark Mallett Nyní slovo a  Konečná konfrontace a spoluzakladatel Countdown to the Kingdom. 

 

Související čtení

Evangelium pro všechny

Obrana Ježíše Krista

Naléhavost evangelia

Stydí se za Ježíše

 

 

 

Tisk přátelský, PDF a e-mail

Poznámky pod čarou

Poznámky pod čarou

1 srov Všechny rozdíly a Charismatický? Část VI
2 „Nové Letnice? Katolická teologie a „Křest v Duchu“, Dr. Ralph Martin, str. 1. nb. V současné době nemohu najít tento dokument online (moje kopie může být pouze koncept). tento pod stejným názvem
3 např. Otevřete Windows, Papežové a charismatická obnova, Rozdmýchává plamen a Křesťanské zasvěcení a křest v duchu - důkazy z prvních osmi století
4 srov Charismatický?
5 srov Racionalismus a smrt tajemství
6 "Katolická teologie uznává koncept platné, ale „vázané“ svátosti. Svátost se nazývá svázaná, pokud ovoce, které by ji mělo doprovázet, zůstává svázáno kvůli určitým blokům, které brání její účinnosti.“ — Fr. Raneiro Cantalamessa, OFMCap, Křest v Duchu
7 srov Osobní vztah s Ježíšem
8 srov. Jan 15:5
9 A nemyslím dokonale na místě, protože všichni jsme „hliněné nádoby“, jak řekl Pavel. Spíše, jak můžeme dát druhým to, co sami nemáme?
10 Ef. 1: 3
11 Žalm 34: 9
12 srov Zamíchejte dárek do plamene
13 2 Timothy 4: 2
14 Matt 25: 23
Publikováno v Od našich přispěvatelů, Zprávy, bible.