Bůh není ten, kdo si myslíte

by

Mark Mallett

Mnoho let jsem jako mladý muž bojoval se skrupulosí. Z jakéhokoli důvodu jsem pochyboval, že mě Bůh miluje – pokud jsem nebyl dokonalý. Vyznání se stalo méně okamžikem obrácení, ale spíše způsobem, jak se učinit přijatelnějším pro Nebeského Otce. Představa, že by mě mohl milovat takovou, jaká jsem, pro mě bylo velmi, velmi těžké přijmout. Písma jako „Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“,^[1]Matt 5: 48 nebo „Buďte svatí, protože já jsem svatý“^[2]1 Pet 1: 16 sloužil jen k tomu, abych se cítil ještě hůř. Nejsem dokonalý. nejsem svatý. Proto se musím Bohu nelíbit. 

Naopak, co se Bohu ve skutečnosti nelíbí, je nedostatek důvěry v Jeho dobrotu. Svatý Pavel napsal:

Bez víry je nemožné se mu líbit, protože každý, kdo se přiblíží k Bohu, musí věřit, že existuje a že odměňuje ty, kdo ho hledají. (Židům 11: 6)

Ježíš řekl sv. Faustině:

Plameny milosrdenství mě pálí - dožadují se utrácení; Chci je stále vylévat na duše; duše prostě nechtějí věřit v Mou dobrotu.  —Jesus sv. Faustině, Božské milosrdenství v mé duši, Deník, n. 177

Víra není intelektuální cvičení, kterým člověk jednoduše připouští existenci Boha. Dokonce i ďábel věří v Boha, který má jen stěží zalíbení v Satanovi. Víra je spíše dětská důvěra a podřízení se Boží dobrotě a Jeho plánu spasení. Tato víra se zvětšuje a rozšiřuje jednoduše láskou... tak, jak by syn nebo dcera milovali svého otce. A proto, pokud je naše víra v Boha nedokonalá, je přesto nesena naší touhou, tedy naším úsilím milovat Boha na oplátku. 

…láska přikrývá množství hříchů. (1 Pet 4: 8)

Ale co hřích? Nenávidí Bůh hřích? Ano, absolutně a bez výhrad. Ale to neznamená, že by nenáviděl hříšníka. Spíše Bůh nenávidí hřích právě proto, že hyzdí jeho stvoření. Hřích překrucuje Boží obraz, ve kterém jsme stvořeni, a pro lidskou rasu znamená bídu, smutek a sklíčenost. Nemusím ti to říkat. Oba známe účinky hříchu v našich životech, abychom věděli, že je to pravda. To je důvod, proč nám Bůh dává svá přikázání, své božské zákony a požadavky: je to ve své božské vůli a v souladu s ní, že lidský duch nachází svůj odpočinek a mír. Myslím, že toto jsou moje nejoblíbenější slova od sv. Jana Pavla II.

Ježíš je náročný, protože si přeje naše opravdové štěstí.  —POPE JOHN PAUL II, World World Day Message for 2005, Vatican City, 27. srpna 2004, Zenit

Ve skutečnosti je dobré obětovat se, být disciplinovaný, odmítat věci, které jsou škodlivé. Cítíme se důstojně, když to děláme, a to proto, že odpovídáme tomu, kým skutečně jsme. A Bůh nestvořil úžasné věci ve stvoření pro nás, abychom se z nich netěšili. Ovoce vinné révy, chutné jídlo, manželský styk, vůně přírody, čistota vody, plátno západu slunce… to vše je Boží způsob, jak říci, "Stvořil jsem tě pro toto zboží." Teprve když tyto věci zneužijeme, stanou se jedem pro duši. Dokonce i pití příliš velkého množství vody vás může zabít nebo vdechování příliš velkého množství vzduchu příliš rychle může způsobit, že omdlíte. Je tedy užitečné vědět, že byste neměli cítit vinu za to, že si užíváte života a užíváte si tvoření. A přesto, pokud naše padlá přirozenost zápasí s určitými věcmi, pak je někdy lepší nechat tato dobra stranou pro vyšší dobro míru a harmonie setrvání v přátelství s Bohem. 

A když už mluvíme o přátelství s Bohem, jedna z nejléčivějších pasáží, které jsem četl v katechismu (úryvek, který je darem svědomitým), je učení o všedním hříchu. Šli jste někdy ke zpovědi, přišli jste domů a ztratili jste trpělivost nebo jste téměř bez přemýšlení upadli do starého zvyku? Satan je přímo tam (není) a říká: "Ach, teď už nejsi čistý, už nejsi čistý, už nejsi svatý." Zase jsi to pokazil, hříšníku…“ Ale zde je to, co říká Katechismus: že zatímco všední hřích oslabuje lásku k lásce a síly duše...

…lehký hřích neporušuje smlouvu s Bohem. S Boží milostí je to lidsky napravitelné. "Venální hřích nezbavuje hříšníka posvěcující milosti, přátelství s Bohem, lásky k bližnímu a následně věčného štěstí." - Katechismus katolické církve, ne. 1863

Jak rád jsem četl, že Bůh je stále můj přítel, i když jsem snědl příliš mnoho čokolády nebo jsem ztratil chladnou hlavu. Samozřejmě je za mnou smutný, protože stále vidí, že jsem zotročen. 

Amen, amen, pravím vám, každý, kdo páchá hřích, je otrokem hříchu. (John 8: 34)

Ale pak jsou to právě ti slabí a hříšní, koho Ježíš přišel osvobodit:

Hříšník, který v sobě cítí úplné zbavení všeho svatého, čistého a slavnostního kvůli hříchu, hříšník, který je ve svých vlastních očích v naprosté temnotě, oddělené od naděje na záchranu, od světla života a od společenství svatých, je sám přítelem, kterého Ježíš pozval na večeři, tím, kdo byl požádán, aby vyšel zpoza živých plotů, tím, kdo žádal, aby byl partnerem na jeho svatbě a dědicem Boha ... Kdokoli je chudý, hladový, hříšný, padlý nebo nevědomý je Kristovým hostem. —Matouš chudý, Společenství lásky, p.93

Takovému říká sám Ježíš:

Ó duše ponořená do temnoty, nezoufej. Vše ještě není ztraceno. Pojďte a svěřte se svému Bohu, který je láskou a milosrdenstvím ... Ať se žádná duše nebojí přiblížit ke Mně, i když její hříchy jsou tak šarlatové ... Nemohu potrestat ani největšího hříšníka, pokud se odvolá na Můj soucit, ale na naopak, ospravedlňuji ho ve svém nevyzpytatelném a nevyzpytatelném milosrdenství. —Jesus sv. Faustině, Božské milosrdenství v mé duši, Deník, n. 1486, 699, 1146

Na závěr tedy pro ty z vás, kteří se opravdu snažíte myslet na to, že by Ježíš mohl milovat někoho, jako jste vy, na dně je píseň, kterou jsem napsal speciálně pro vás. Ale nejprve, podle vlastních slov Ježíše, takto se dívá na toto ubohé, padlé lidstvo – dokonce i nyní…

Nechci potrestat bolavé lidstvo, ale chci ho uzdravit a přitlačit na Mé milosrdné srdce. Trest používám, když mě k tomu nutí; Moje ruka se zdráhá zmocnit se meče spravedlnosti. Před Soudním dnem posílám Den milosrdenství.  —Jesus sv. Faustině, Božské milosrdenství v mé duši, Deník, n. 1588

Je mi smutno, když si myslí, že jsem přísný a že více využívám spravedlnosti než milosrdenství. Jsou se Mnou, jako bych je měl udeřit do každé věci. Ach, jak se cítím zneuctěn těmito! Ve skutečnosti je to vede k tomu, aby zůstali v patřičné vzdálenosti ode Mne, a ten, kdo je vzdálený, nemůže přijmout veškeré splynutí Mé Lásky. A zatímco oni jsou těmi, kdo Mě nemilují, myslí si, že jsem přísný a téměř Bytost, která vyvolává strach; zatímco pouhým pohledem na Můj život si mohou všimnout pouze toho, že jsem udělal jen jeden skutek spravedlnosti – když jsem, abych bránil dům svého Otce, vzal provazy a přetrhl je doprava a doleva, abych vyhnat profanátory. Všechno ostatní bylo jen Milosrdenství: Milosrdenství Mé početí, Mé narození, Má slova, Mé skutky, Mé kroky, Krev, kterou jsem proléval, Mé bolesti – všechno ve Mně byla Milosrdná Láska. Přesto se Mě bojí, zatímco by se sami sebe měli bát více než Mne. —Ježíš služebnici Boží Luise Piccarretové, 9. června 1922; objem 14