Pedro – Církev se vrátí…

Naše paní Pedro Regis 30. července 2022:

*Přepis rozhlasového vysílání z roku 1969 s kardinálem Josephem Ratzingerem (papež Benedikt XVI.) předpovídajícím Církev, která bude opět zjednodušena…

„Budoucnost církve může a bude vycházet z těch, jejichž kořeny jsou hluboké a kteří žijí z čisté plnosti své víry. Nevychází z těch, kteří se přizpůsobují pouze pomíjivému okamžiku, nebo z těch, kteří pouze kritizují ostatní a předpokládají, že sami jsou neomylnými měřícími tyčemi; nevyjde ani z těch, kteří se vydají snazší cestou, kteří obcházejí vášeň víry a prohlašují za falešné a zastaralé, tyranské a legalistické, vše, co na lidi klade požadavky, co je zraňuje a nutí je obětovat se.

Abych to vyjádřil pozitivněji: Budoucnost Církve, opět jako vždy, bude přetvářena světci, lidmi, to znamená, jejichž mysl pronikne hlouběji než hesla dne, kteří vidí víc, než vidí ostatní, protože jejich životy přijmout širší realitu. Nesobeckosti, která činí lidi svobodnými, se dosahuje pouze trpělivostí malých každodenních skutků sebezapření. Touto každodenní vášní, která jediná člověku odhaluje, jak mnoha způsoby je zotročen vlastním egem, touto každodenní vášní a jen jí se člověku pomalu otevírají oči. Vidí jen do té míry, do jaké žil a trpěl.

Jsme-li dnes již stěží schopni uvědomovat si Boha, je to proto, že je pro nás tak snadné uniknout sami sobě, uniknout z hlubin naší bytosti pomocí narkotika nějaké rozkoše nebo něčeho jiného. Naše vlastní vnitřní hlubiny nám tak zůstávají uzavřeny. Je-li pravda, že člověk vidí jen srdcem, jak jsme slepí!

Jak to všechno ovlivňuje problém, který zkoumáme? Znamená to velké řeči těch, kteří prorokují Církev bez Boha a bez víry je všechno prázdné tlachání. Nepotřebujeme církev, která oslavuje kult činu v politických modlitbách. Je to naprosto nadbytečné. Proto se zničí. Zůstane Církev Ježíše Krista, Církev, která věří v Boha, který se stal člověkem a slibuje nám život po smrti. Kněze, který je pouze sociálním pracovníkem, může nahradit psychoterapeut a další odborníci; ale kněz, který není žádný specialista, který nestojí stranou, nesleduje hru, dává oficiální rady, ale ve jménu Boha se dává k dispozici člověku, který je vedle nich v jejich bolestech, v jejich radostí, v jejich naději a v jejich strachu, takového kněze bude jistě v budoucnu zapotřebí.

Pojďme o krok dále. Z krize dneška vzejde Církev zítřka – Církev, která hodně ztratila. Stane se malou a bude muset začít znovu víceméně od začátku. Už nebude moci obývat mnoho budov, které postavila v prosperitě. Jak se počet jejích přívrženců zmenšuje, ztratí mnoho jejích společenských privilegií. Na rozdíl od dřívějšího věku bude mnohem více vnímána jako dobrovolná společnost, do které vstupuje pouze svobodné rozhodnutí. Jako malá společnost bude klást mnohem větší nároky na iniciativu jejích jednotlivých členů. Nepochybně objeví nové formy služby a vysvětí ke kněžství schválené křesťany, kteří vykonávají nějaké povolání. V mnoha menších kongregacích nebo v uzavřených sociálních skupinách bude pastorační péče normálně poskytována tímto způsobem. Vedle toho bude jako dříve nepostradatelná celodobá služba kněžství. Ale ve všech těch změnách, které by se daly tušit, nalezne církev svou podstatu znovu a s plným přesvědčením v tom, co bylo vždy v jejím středu: víru v trojjediného Boha, v Ježíše Krista, Syna Božího, který se stal člověkem. přítomnost Ducha až do konce světa. Ve víře a modlitbě bude opět uznávat svátosti jako uctívání Boha a ne jako předmět liturgické vědy.

Církev bude duchovnější církví, která nebude mít politický mandát a bude flirtovat stejně málo s levicí jako s pravicí. Pro církev to bude těžké, protože proces krystalizace a vyjasňování ji bude stát mnoho cenné energie. Učiní ji chudou a způsobí, že se stane Církví pokorných. Proces to bude o to namáhavější, že se bude muset zbavit sektářské úzkoprsosti i pompézní svévole. Dalo by se předvídat, že to vše bude nějakou dobu trvat. Tento proces bude dlouhý a únavný, stejně jako cesta od falešného progresivismu v předvečer Francouzské revoluce – kdy by biskup mohl být považován za chytrého, kdyby si dělal legraci z dogmat a dokonce tvrdil, že existence Boha není v žádném případě jistá – k obnově devatenáctého století.

Když však zkouška tohoto třídění pomine, z duchovnější a zjednodušené Církve bude proudit velká síla. Muži ve zcela plánovaném světě se ocitnou nevýslovně osamělí. Pokud úplně ztratili ze zřetele Boha, pocítí celou hrůzu své chudoby. Pak objeví malé hejno věřících jako něco zcela nového. Objeví ji jako naději, která je jim určena, odpověď, kterou vždy v tajnosti hledali.

A tak se mi zdá jisté, že církev čeká velmi těžké časy. Skutečná krize sotva začala. Budeme muset počítat s ohromnými otřesy. Ale stejně tak jsem si jistý tím, co zůstane na konci: ne Církev politického kultu, která je již mrtvá, ale Církev víry. Možná to už nebude dominantní společenskou silou v takové míře, jakou byla donedávna ona; ale bude se těšit z nového rozkvětu a bude vnímáno jako domov člověka, kde najde život a naději po smrti.“ -ucatholic.com